Turnaj ve hře DOMINO

16. května 2018 v 17:37 | Š. Papáček |  Metodika tréninku

Protentokrát přerušujeme tradici šachových turnajů a na závěr roku (školního) si zahrajeme s dětmi z kroužku ŠACHU A STRATEGICKÝCH HER při DDM Třeboň turnaj ve hře DOMINO. Hrají dvojice proti dvojicím, a to byl důvod k tomuto rozhodnutí: frekventant kroužku si totiž musí sehnat rodinného příslušníka, popř. kamaráda, a přivést ho na turnaj. Kdysi jsme takto hráli turnaj rodinných dvojic v šachu, ale to nebylo někdy úplně fér (někteří tatínkové nenechali hrát své děti :) ...
V dominu je tomu úplně jinak.
ALE PŘIJĎTE A UVIDÍTE. PODROBNOSTI JSOU UVEDENÉ NA PLAKÁTKU UMÍSTĚNÉM VÝŠE.

NÍŽE UVÁDÍM NĚCO O DOMINU (TAK JAK JSEM TO NAPSAL DO MĚSÍČNÍKU TŘEBOŇSKÝ SVĚT, v roce 2003):
Původ domina, podobně jako mnoha jiných her, je zahalen tajemstvím. Podle jedné legendy vymyslel domino rádce čínského císaře, aby jeho vojáci neusínali na noční hlídce. Inspirací byla zřejmě obyčejná hrací kostka (s jedním až šesti oky-puntíky), která se do Číny dostala z Indie: kostky ze základní sady domina (je jich 28) ukazují totiž všechny možné kombinace ok, které mohou padnout při vrhu dvou kostek (když navíc přibereme i kombinace nuly).
V Evropě se dominové hrací kostky poprvé objevily v Itálii v 18. století, odkud se dostaly do Francie a při napoleonských válkách je Bonapartovi vojáci roznesli i do jiných zemí. Dnes je to jedna z nejpopulárnějších her na celém světě. Bohužel je často považováno za pouhou hříčku pro děti, aby si skládaly stejné kostky do řady. Jsou ovšem země (např. Španělsko a Mexiko), kde je tomu jinak a domino se tam těší značné oblibě.

Základní pravidla

4 hráči, 28 dominových kostek, doporučený věk: alespoň 4 roky, délka hry: asi 10 minut

Domino je sada obdélníkových kamenů (kostek), rozdělených na poloviny a označených v každé polovině určitým počtem ok-puntíků. Každá dvojice čísel se vyskytuje právě jednou. Klasické domino obsahuje čísla od 0 do 6, takže celkový počet kostek je 28. Existují ale též varianty s čísly 0 až 9 (těch je 54 a používají se hodně na Kubě) a 0 až 12 (těch je 91 a běžně se prodávají v Severní Americe). Existují také sady kamenů, kde místo puntíků jsou obrázky, dále tedy budeme používat místo výrazu "určité číslo" či "počet ok" také obecnější výraz "figura".
Podle počtu ok se k sobě přidávají jednotlivé kostky do řady. Sousední pole předcházející a k ní přiložené kostky musí mít počet ok shodný.
  1. Hraje se po dvojicích. Hráči sedící naproti sobě hrají společně proti druhé dvojici sedící kolmo. Členové dvojice se ale mezi sebou nesmějí domlouvat.
  2. Hraje se tolik partií, až jedna z dvojic dosáhne předem stanoveného počtu trestných bodů, obvykle 100.
  3. Všechny kostky se rozloží na stole lícem dolů a důkladně zamíchají.
  4. Každý hráč si vybere sedm kostek (vybírat začíná vítěz předchozí partie), takže celá sada bude před partií rozebrána. Kostky si každý hráč postaví před sebe na hranu tak, aby o nich měl dobrý přehled a ostatní mu do nich neviděli. Nesmí je ale schovávat do ruky ani pod stůl.
  5. Hráč, který má před první partií kostku se dvěma šestkami, začíná. Při dalších partiích začíná jeden z dvojice, která vyhrála poslední partii. Který to bude je výsledkem dialogu typu: Jak se cítíš? Dobře! (to když nemá "díry"- nechybí-li mu žádná figura a od jedné jich má vícero) Tak začni! Může začít libovolnou kostkou, obvykle dublem (kostkou s oběma polovinami stejnými). Následuje hráč po pravici.
  6. Hráč, který je na tahu, vybere ze svých kostek takovou, která má alespoň na jedné straně stejný počet ok, jako jeden konec řady kostek vyložených na stole. Tuto kostku přiloží na konec řady tak, aby se strany se stejným počtem ok dotýkaly.
  7. Podle tradice se kostky s rozdílnými polovinami kladou na délku, dubly na šířku.
  8. Kostku lze přiložit pouze na jeden či druhý konec řady. Větvení uprostřed řady není dovoleno.
  9. Hráč, který nemá kostku, kterou je možné přiložit k řadě, řekne dál (anebo "passe"). Nesmí se vzdát tahu, pokud táhnout může (když se toto stane a při partii se to zjistí, je to "renonc" a dvojici to stojí 25 trestných bodů.
  10. Partie končí, když jeden hráč přiloží k řadě svou poslední kostku. Poražené dvojici se sečte hodnota kostek, které jim zbývají v ruce.
  11. Partie rovněž končí v případě, když ani jeden hráč nemůže pokračovat. Vyhrává dvojice, které zbyly v ruce kameny s nižším součtem ok. I v tomto případě "získají" vítězové za partii 0 trestných bodů, a jejich soupeřům se připíše tolik bodů, kolik jim zbylo v ruce.
  12. Celá hra končí, jestliže jedna z dvojic dosáhla předem stanoveného počtu bodů (např. 100).

Na závěr něco o strategii

To byla pravidla hry. Vězte, že v dominu nevyhrává ten kdo má štěstí, ale ten kdo pozorně sleduje hru svého spoluhráče i hru soupeřů a zpětně si potom odvozuje co kdo má v ruce. V situacích, kdy pak má více možností než jednu, se pak lépe rozhoduje o tom, jak hrát. To ovšem není vždy jednoznačné, a tak problém tkví v hledání jisté úspěšné strategie či návodu, který by mohl pomoci v momentech, kdy hráč má více možností než jednu. O tom se ale již opět píší celé knihy... Ctěnému čtenáři proto jen přeložím 3 Rady mých mexických strýčků (pravidlo tří R):

  1. Respetar la mano. - Tvůj spoluhráč, který začal hru, může také první skončit (vyhrajete oba), a proto dávej pozor co hraje a nekaz mu jeho hru (neblokuj jeho oka, ale naopak snaž se odblokovat to co položili soupeři).
  2. Repetir la ficha. - Máš-li více kostek se stejným číslem, tak tato pokládej kdy jen můžeš (pravděpodobnost, že soupeř pak nebude mít, se zvětšuje).
  3. Rechinga a tu derecha. - Protihráč po tvé pravici v průběhu hry vyjevuje svou hrou to co má a co nemá, dávej na to pozor a snaž se ho obtěžovat dobrými tahy co nejvíce.
Mnoho zábavy při hraní a na shledanou na turnaji se těší: Štěpán Papáček
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama